Tisková zpráva

Unikátní tvar exploze hvězdy odhalen jen den po jejím objevení

12. listopadu 2025, Praha

Rychlá pozorování pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře (ESO) odhalila výbušnou smrt hvězdy v okamžiku, kdy výbuch prorazil povrch hvězdy. Astronomové poprvé odhalili tvar výbuchu v jeho nejranější, prchavé fázi. Tato krátká počáteční fáze by o den později již nebyla pozorovatelná a pomáhá zodpovědět celou řadu otázek o tom, jak se z masivních hvězd stávají supernovy.

Když byla v noci 10. dubna 2024 místního času poprvé zaznamenána exploze supernovy SN 2024ggi, Yi Yang, odborný asistent na univerzitě Tsinghua v Pekingu v Číně a hlavní autor nové studie, právě přistál v San Franciscu po dlouhém letu. Věděl, že musí jednat rychle. O dvanáct hodin později zaslal návrh na pozorování organizaci ESO, která po velmi rychlém schvalovacím procesu nasměrovala svůj dalekohled VLT v Chile na supernovu 11. dubna, pouhých 26 hodin po jejím prvním zaznamenání.

SN 2024ggi se nachází v galaxii NGC 3621 ve směru souhvězdí Hydry, „pouhých“ 22 milionů světelných let daleko, což je z astronomického hlediska blízko. S velkým dalekohledem a správným přístrojem věděl mezinárodní tým, že má vzácnou příležitost odhalit tvar exploze krátce po jejím vzniku. „První pozorování VLT zachytila fázi, během níž hmota zrychlená explozí poblíž středu hvězdy proletěla povrchem hvězdy. Po několik hodin bylo možné pozorovat geometrii hvězdy a její explozi společně, což se také stalo,“ říká Dietrich Baade, astronom ESO v Německu a spoluautor studie zveřejněné dnes v časopise Science Advances.

„Geometrie exploze supernovy poskytuje základní informace o vývoji hvězd a fyzikálních procesech, které vedou k těmto kosmickým ohňostrojům,“ vysvětluje Yang. Přesné mechanismy explozí supernov hmotných hvězd, tedy hvězd s hmotností více než osmkrát větší než Slunce, jsou stále předmětem diskusí a patří k základním otázkám, kterými se vědci zabývají. Předchůdcem této supernovy byla červená superobří hvězda s hmotností 12 až 15krát větší než Slunce a poloměrem 500krát větším, což z SN 2024ggi činí klasický příklad exploze hmotné hvězdy.

Víme, že během svého života si typická hvězda udržuje svůj sférický tvar díky velmi přesné rovnováze gravitační síly, která ji chce stlačit, a tlaku jejího jaderného motoru, který ji chce roztáhnout. Když jí dojde poslední zdroj paliva, jaderný motor začne chrčet. U hmotných hvězd to znamená začátek supernovy: jádro umírající hvězdy se zhroutí, hmotné obaly kolem něj spadnou na něj a odrazí se. Tento odrazový šok se pak šíří ven a rozruší hvězdu.

Jakmile šoková vlna prorazí povrch, uvolní obrovské množství energie – supernova se pak dramaticky rozjasní a stane se pozorovatelnou. Během krátké fáze lze studovat počáteční „průlomový“ tvar supernovy, než dojde k interakci exploze s materiálem obklopujícím umírající hvězdu.

To se astronomům nyní poprvé podařilo pomocí techniky zvané „spektropolarimetrie“ na dalekohledu VLT organizace ESO. „Spektropolarimetrie poskytuje informace o geometrii exploze, které jiné typy pozorování nemohou poskytnout, protože úhlové měřítka jsou příliš malá,“ říká Lifan Wang, spoluautor a profesor na Texas A&M University v USA, který na začátku své astronomické kariéry studoval v ESO. I když explodující hvězda vypadá jako jediný bod, polarizace jejího světla nese skryté stopy o její geometrii, které se týmu podařilo rozluštit. [1]

Jediným zařízením na jižní polokouli, které je schopné zachytit tvar supernovy pomocí takového měření, je přístroj FORS2 instalovaný na VLT. Na základě dat z FORS2 astronomové zjistili, že počáteční výbuch hmoty měl tvar olivy. Jak se exploze šířila ven a narážela na hmotu kolem hvězdy, tvar se zploštěl, ale osa symetrie vyvržené hmoty zůstala stejná. „Tyto poznatky naznačují společný fyzikální mechanismus, který pohání explozi mnoha hmotných hvězd, který se projevuje dobře definovanou osovou symetrií a působí ve velkém měřítku,“ uvádí Yang.

Díky těmto poznatkům mohou astronomové již vyloučit některé ze současných modelů supernov a přidat nové informace ke zlepšení jiných modelů, což poskytuje vhled do mohutné smrti hmotných hvězd. „Tento objev nejen mění naše chápání hvězdných explozí, ale také ukazuje, čeho lze dosáhnout, když věda překračuje hranice,“ říká spoluautor a astronom ESO Ferdinando Patat. „Je to silná připomínka toho, že zvědavost, spolupráce a rychlá akce mohou odhalit hluboké poznatky o fyzice, která formuje náš vesmír.“

Poznámky

[1] Světelné částice (fotony) mají vlastnost zvanou polarizace. Ve sféře, což je tvar většiny hvězd, se polarizace jednotlivých fotonů navzájem ruší, takže celková polarizace objektu je nulová. Když astronomové naměří nenulovou celkovou polarizaci, mohou z tohoto měření odvodit tvar objektu – hvězdy nebo supernovy – vyzařujícího pozorované světlo.

Další informace

Tento výzkum byl publikován v článku, který vyjde v časopise Science Advances (doi: 10.1126/sciadv.adx2925).

Tým tvoří Y. Yang (Katedra fyziky, Čínská univerzita Tsinghua [Čínská univerzita Tsinghua]), X. Wen (Škola fyziky a astronomie, Pekingská normální univerzita, Čína [Pekingská normální univerzita] a Čínská univerzita Tsinghua), L. Wang (Katedra fyziky a astronomie, Texaská univerzita A&M, USA [Texaská univerzita A&M] a Institut základního výzkumu fyziky a astronomie George P. a Cynthie Woods Mitchellové, Texaská univerzita A&M, USA [IFPA Texaská univerzita A&M]), D. Baade (Evropská organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli, Německo [ESO]), J. C. Wheeler (Texaská univerzita v Austinu, USA), A. V. Filippenko (Katedra astronomie, Kalifornská univerzita v Berkeley, USA [UC Berkeley] a Haglerův institut pro pokročilá studia, Texaská univerzita A&M, USA), A. Gal-Yam (Katedra částicové fyziky a astrofyziky, Weizmannův vědecký institut, Izrael), J. Maund (Katedra fyziky, Royal Holloway, Univerzita v Londýně, Velká Británie), S. Schulze (Centrum pro interdisciplinární výzkum a bádání v astrofyzice, Northwestern University, USA), X. Wang (Univerzita Tsinghua), C. Ashall (Katedra fyziky, Virginia Tech, USA a Institut astronomie, Univerzita Havaje v Manoa, USA), M. Bulla (Katedra fyziky a věd o Zemi, Univerzita Ferrara, Itálie a INFN, Sezione di Ferrara, Itálie a INAF, Osservatorio Astronomico d’Abruzzo, Itálie), A. Cikota (Gemini Observatory/NSF NOIRLab, Chile), H. Gao (Peking Normal University a Institute for Frontier in Astronomy and Astrophysics, Peking Normal University, Čína), P. Hoeflich (Katedra fyziky, Florida State University, USA), G. Li (Univerzita Tsinghua), D. Mishra (Texas A&M University a IFPA Texas A&M University), Ferdinando Patat (ESO), K. C. Patra (Kalifornie a Katedra astronomie a astrofyziky, Kalifornská univerzita, Santa Cruz, USA), S. S. Vasylyev (UC Berkeley), S. Yan (Univerzita Tsinghua).

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ve prospěch všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících záhad vesmíru a šíření fascinace astronomií, a podporujeme mezinárodní spolupráci v oblasti astronomie. ESO bylo založeno jako nadnárodní organizace v roce 1962 a dnes ji podporuje 16 členských států (Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko), hostitelský stát Chile a Austrálie jako strategický partner. Sídlo ESO a její návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází nedaleko německého Mnichova, zatímco chilská poušť Atacama, nádherné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, je domovem našich dalekohledů. ESO provozuje tři pozorovací stanoviště: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu provozuje Very Large Telescope a jeho Interferometr, jakož i přehlídkové dalekohledy, jako je VISTA. Na Paranalu bude ESO také hostit a provozovat soustavu Čerenkovových teleskopů (Cherenkov Telescope Array Observatory), největší a nejcitlivější observatoř pro gama záření na světě. ESO společně s mezinárodními partnery provozuje na Chajnantoru observatoř ALMA, která pozoruje oblohu v milimetrovém a submilimetrovém pásmu. Na Cerro Armazones poblíž Paranalu budujeme "největší oko upřené k nebi" - Extremely Large Telescope. Z našich kanceláří v Santiagu v Chile podporujeme naší činnost v zemi a spolupracujeme s chilskými partnery a společností.

Odkazy

• Výzkumný článek
• Fotografie VLT: http://www.eso.org/public/images/archive/category/paranal/
• Pro novináře: přihlaste se k odběru našich tiskových zpráv pod embargem ve vašem jazyce: https://www.eso.org/public/outreach/pressmedia/#epodpress_form
• Pro vědce: máte nějaký příběh? Představte svůj výzkum: https://www.eso.org/public/news/pitch-your-research/
• Nová analýza ESO potvrzuje závažné škody způsobené průmyslovým komplexem plánovaným v blízkosti Paranalu

Kontakty

Yi Yang
Department of Physics, Tsinghua University,
Beijing, China
Tel.: +86 13581896137
Email: yi_yang@mail.tsinghua.edu.cn, yiyangtamu@gmail.com

Dietrich Baade
European Southern Observatory
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 6096 295
Email: dbaade@eso.org

Lifan Wang
Department of Physics & Astronomy, College of Arts & Sciences, Texas A&M University
College Station, Texas, United States
Email: lifan@tamu.edu

Ferdinando Patat
European Southern Observatory
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6744
Email: fpatat@eso.org

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2520. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.