Pozorování napříč spektrem

Na romantickém pozadí západu slunce nad náhorní plošinou Chajnantor v poušti Atacama se rýsují antény dalekohledu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) držící stráž nad večerní oblohou. ALMA, jejímž partnerem je i Evropská jižní observatoř, je největším pozemským astronomickým projektem současnosti.

Nádherné odstíny oranžové a červené osvětlující oblohu, zatímco Slunce pomalu zapadá za horizont, nás mohou naučit leccos o fyzice. Když sluneční paprsky prochází zemskou atmosférou, světlo o kratší -modřejší- vlnové délcese rozptýlí na molekulách plynu a prachu ve vzduchu snáze než světlo o delší -červenější- vlnové délce. Jak se Slunce blíží horizontu, světlo dopadající na Zemi musí urazit skrz atmosféru delší dráhu a většina modré komponenty viditelného světla se proto rozptýlí. Světlo, které se dostane až k našim očím, tak obarví oblohu kolem zapadajícího Slunce do nádherných tónů červené.

Krása rudé oblohy je nicméně pro ALMU neviditelná. Šestašedesát dalekohledů, které ji tvoří, totiž nepozoruje oblohu ve viditelné části elektromagnetického spektra jako lidé, ale v milimetrových a submilimetrových vlnových délkách.

Elektromagnetické záření o této vlnové délce však snadno absorbuje vodní pára v zemské atmosféře, což je důvodem, proč jsou teleskopy určené na submilimetrovou astronomii umisťovány do extrémně suchých poloh ve vysokých nadmořských výškách, kde atmosférická absorbce nebrání jejich pozorování. Ve výšce pěti kilometrů nad mořem nám tak výkonné antény ALMY poodkrývají tajemství Vesmíru výjimečným způsobem.