(Sub)milimetroví pozorovatelé

Jasné nebe nad chilskou náhorní planinou Chajnantor je rozděleno vedví svítícím pruhem Mléčné dráhy. Tady na jižní polokouli je výrazný střed naší Galaxie často přímo nad hlavou a oblou Mléčné dráhy se táhne od horizontu k horizontu. Pod ní skupina bílých antén nadšeně pozoruje nebe. Žluté svtlo naznačuje technikům, jestli je bezpečné se k anténě přiblížit.

Dalekohledy jsou součástí obrovského interferometru ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který se skládá z 66 antén. Antény pracují dohromady, mohou se vzdálit až na 16 kilometrů a neuvěřitelně detailně zkoumají vesmír. ALMA pozoruje ve "světle", které je lidským očím neviditelné - na vlnových délkách okolo milimetru, mezi infračerveným a radiovým zářením. Toto záření přichází z nejchladnějších a nejvzdálenějších míst ve vesmíru, jakou jsou velká oblaka plynu a prachu v mezihvězdném prostředí a vzdálené galaxie, což umožňuje teleskopu ALMA zkoumat, jak se vyvíjejí hvězdy a planety.

Milimetrové vlnové délky dokáží vidět předtím  nepozorovatelné objekty, ale pozorování v tomto oboru má také své mouchy. Milimetrové záření je velmi silně absorbováno vodními parami v zemské atmosféře a jen málo dopadá až na povrch. Proto musí být přístroje tohoto typu umístěny na velmi suchých místech ve vysoké nadmořské výšce; náhorní planina Chajnantor s výškou přes 5000 m v chilských Andách je proto ideální umístění antén ALMA.