Tisková zpráva

Mrtvá hvězda a planetární tělesa: Astronomové zaznamenali vzácný cirkumstelární disk, který předpovídá budoucnost Sluneční soustavy

27. října 2026

Astronomové pomocí dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) objevili vzácný prachový disk kolem mrtvé hvězdy, který nabízí pohled na to, co by se mohlo jednou stát s naší Sluneční soustavou. Na rozdíl od podobných systémů, které byly objeveny dříve, se zde nachází trosky - pozůstatky planet, které kdysi obíhaly kolem hvězdy - uspořádány do dvou disků, jejichž části od sebe odděluje zřetelná mezera. Zdá se, že tento disk je utvářen dvěma planetárními tělesy, z nichž jedno může být velké jako Pluto a přežilo i ničivou smrt hvězdy.

„Již nějakou dobu víme, že planety mohou přežít transformaci své mateřské hvězdy, ale toto je první příklad složitého systému se dvěma prachovými disky a potenciálně dvěma přeživšími planetesimálami,“ říká Nicola Gentile Fusillo, astronom z Univerzity v Terstu v Itálii a hlavní autor studie, která byla tento týden zveřejněna v časopise Nature Astronomy. Ústřední hvězdou tohoto systému je bílý trpaslík J1328−1450 - husté, vyhaslé jádro, které zůstalo poté, co hvězdě podobné našemu Slunci došlo palivo.

Když hvězdy podobné Slunci vstupují do závěrečných fází svého života, zvětšují objem a odvrhují vnější vrstvy, přičemž pohlcují a ničí blízké planety. Přeživší kamenná tělesa se mohou rozpadnout a vytvořit disk kolem centrální mrtvé hvězdy. Disk kolem J1328−1450 se však liší od disků pozorovaných u jiných mrtvých hvězd: místo jednoho prstence planetárních zbytků obklopují hvězdu dva soustředné prstence trosek.

„Struktura, kterou v tomto systému pozorujeme, je obzvláště zajímavá, protože oba plynné prstence jsou pozoruhodně stabilní a jsou od sebe odděleny mezerou,“ říká spoluautor studie Felipe Lagos-Vilches, astronom z Univerzity ve Warwicku ve Spojeném království a Technické univerzity Federica Santa Maríi v Chile. „Tento systém nám poskytuje vzácný pohled na chaotický proces, při němž planetární soustava spěje ke svému konci. Naznačuje, že disky kolem mrtvých hvězd mohou mít mnohem složitější strukturu, než jsme si dosud uvědomovali,“ dodává Gentile Fusillo, který působí také na Astronomické observatoři v Terstu spadající pod italský Národní institut astrofyziky (INAF).

Podle výzkumné skupiny tuto složitou strukturu tvořenou dvěma prstenci pravděpodobně udržují dvě přeživší tělesa podobná planetám, z nichž každé obíhá po vlastní dráze. Vědci odhadují, že těleso ve vnitřním prstenci má velikost typického asteroidu, tedy průměr několika kilometrů, zatímco vnější těleso by mohlo být velké jako Pluto, nebo dokonce jako náš Měsíc.

Všechny dosud známé disky kolem bílých trpaslíků vykazovaly stejné znaky svědčící o přítomnosti jednoho plochého rotujícího disku. Nová pozorování přístrojem X-Shooter na dalekohledu ESO VLT v chilské poušti Atacama však ukazují, že systém J1328−1450 se od tohoto vzorce zcela odchyluje. Odhalují totiž charakteristické znaky disku dvojitého.

Pozorování rovněž odhalila přítomnost prvků, jako jsou vápník, kyslík, hořčík a železo, což ukazuje na složení podobné materiálu kamenných planet, který se nachází i v naší Sluneční soustavě. Získaná data navíc naznačují, že prstence mají odlišné složení: vnitřní prstenec je bohatý na plynný hořčík, zatímco ve vnějším prstenci ho téměř nenajdeme. To naznačuje, že planetesimály, jejichž rozpadem materiál prstenců vzniká, pocházejí ze dvou planet s odlišným složením. Alternativním vysvětlením je, že jde o pozůstatky různých částí jednoho nebeského tělesa, například planetární kůry a jádra.

Podobný osud může čekat i naši Sluneční soustavu, protože naše Slunce se v daleké budoucnosti promění v bílého trpaslíka - proces, který může vést ke zničení Země. „Tento systém nám proto nabízí jedinečný pohled na to, jak by mohla vypadat budoucnost planetárních soustav, včetně té naší,“ uzavírá Lagos-Vilches.

 

 

Další informace

Tento výzkum byl prezentován ve vědecké studii publikované v časopise Nature Astronomy (doi: 10.1038/s41550-026-03004-3).

Výzkumný tým tvoří Nicola Pietro Gentile Fusillo (katedra fyziky Univerzity v Terstu a Astronomická observatoř vTerstu spadající pod Národní institut astrofyziky – INAF, Itálie), Felipe Lagos-Vilches (katedra fyziky Univerzity veWarwicku, Spojené království, a katedra fyziky Technické univerzity Federica Santa Maríi, Chile), Boris T. Gänsicke(katedra fyziky a Centrum pro výzkum exoplanet a obyvatelnosti na Univerzitě ve Warwicku, Spojené království),Christopher J. Manser (katedra fyziky, skupina astrofyziky, Imperial College London, Spojené království) a DetlevKoester (Ústav teoretické fyziky a astrofyziky Univerzity v Kielu, Německo).

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa odhalovat tajemství vesmíru ve prospěch celéholidstva. Navrhujeme, stavíme a provozujeme špičkové pozemní observatoře, které astronomové využívají k hledáníodpovědí na fascinující otázky a k šíření zájmu o astronomii. Zároveň podporujeme mezinárodní spolupráci v oblastiastronomického výzkumu. ESO byla založena v roce 1962 jako mezivládní organizace. V současnosti ji podporuje 16 členských států: Rakousko,Belgie, Česko, Dánsko, Francie, Finsko, Německo, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko,Švýcarsko a Spojené království. Kromě nich spolupracuje s hostitelským státem Chile a Austrálií, která má statusstrategického partnera. Sídlo ESO, návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nacházejí nedaleko německého Mnichova. Jejídalekohledy jsou umístěny v chilské poušti Atacama, která nabízí mimořádné a jedinečné podmínky pro pozorováníoblohy. ESO provozuje tři pozorovací střediska: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu provozuje dalekohled Very LargeTelescope (VLT) a jeho interferometr Very Large Telescope Interferometer (VLTI), stejně jako přehlídkové dalekohledy,například VISTA. Na Paranalu bude ESO rovněž hostit a provozovat jižní soustavu observatoře Cherenkov Telescope Array, která budenejvětší a nejcitlivější observatoří gama záření na světě. Společně s mezinárodními partnery provozuje ESO na Chajnantoru observatoř ALMA, která pozoruje vesmír vmilimetrovém a submilimetrovém oboru elektromagnetického spektra. Na hoře Cerro Armazones nedaleko Paranalu budujeme „největší oko na  obloze“ – mimořádně velký dalekohled ESO(Extremely Large Telescope, ELT). Z našich kanceláří v chilském Santiagu podporujeme provoz našich zařízení v zemi a rozvíjíme spolupráci s chilskýmipartnery i širokou veřejností.

 

Kontakty

Nicola Pietro Gentile Fusillo
University of Trieste and INAF-Astronomical Observatory of Trieste
Trieste, Italy
Tel.: +39 403199156
Email: nicola.gentilefusillo@gmail.com, nicolapietro.gentilefusillo@units.it

Felipe Esteban Lagos Vilches
Universidad Técnica Federico Santamaria
Valparaiso, Chile
Email: felipe.lagos.vilches@gmail.com

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2613. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.